Regina Janíková | Životní pojištění není spořící produkt
582
post-template-default,single,single-post,postid-582,single-format-standard,ajax_fade,page_not_loaded,,qode-title-hidden,qode_grid_1300,side_area_uncovered_from_content,footer_responsive_adv,qode-theme-ver-10.1.1,wpb-js-composer js-comp-ver-5.0.1,vc_responsive

Životní pojištění není spořící produkt

Nedá mi nezmínit tento mylný krok, se kterým se v poslední době setkávám poměrně často. Člověk by věřil, že žijeme v době, kdy každý dospělý dobře chápe, že “pojistka” je od slova “pojistit”, ne “spořit”. K tomuto účelu slouží banky, spořitelny či jiné subjekty a jejich produkty.

Prezentace životního pojištění jako spořícího produktu má v pojišťovnictví konkrétní výraz, hovoříme o tzv. missellingu. Jde o zprostředkování nevhodných pojistných produktů, jež jsou atraktivní zejména z hlediska provize (tolik odborný výklad pojmu). Česká národní banka již dokonce některým známým společnostem udělila pokuty za to, že investiční životní pojištění nabízely jako spoření.

Proč tedy nespořit v pojistce?

  • Poplatková struktura nenahrává tvorbě rezerv a zhodnocení vašich peněz
  • Dostupnost peněz je velmi omezená a nikdy naspořené peníze nemůžete brát jako pohotovostní rezervu, na rozdíl od investičních produktů
  • Možnosti investování jsou velmi omezené a dražší než u investičních produktů. V podstatě si nemáte možnost vybrat fondy, výběr je na pojišťovně
  • Peníze v pojišťovnách nejsou pojištěny a stávají se jejím majetkem. V případě jejího krachu přicházíte o úspory, čemuž se říká kreditní riziko
  • V případě spoření přes pojištění při výběru peněz, výnosu, platíte 15% daň z příjmu. V případě investičních produktů platíte pouze, pokud nedodržíte 3 roky spoření. Pokud vytváříte rezervy 3 roky, daň z příjmu neplatíte.

 

Fakt, že se klient špatně orientuje v možnostech investování či má požadavky, jejichž realizace je vyloženě proti němu samotnému, je běžnou realitou. Na straně druhé jsou zde pojišťovací zprostředkovatelé, kteří mají v popisu práce zabezpečit své klienty, upozornit na úskalí a doporučit, co je pro ně nejvhodnější a nejvýhodnější. Otázkou je, jaká je každodenní praxe.